portrait_wanderluke

Wanderlust + Lukáš „Luke“ Koutný = Wanderluke.

Pamatuju si, jak jsem jako patnáctiletý kluk považoval za největší štěstí svého života úspěšné přijímačky na gympl.  Dalších 8 let bylo tím štěstím vysvědčení, spokojenost má i rodičů, a myšlenka dvouměsíčního nicnedělání. Každý rok stejně. Posledním „štěstím v neštěstí“ byla maturita, úspěšná.

Že se rouhám? Ani náhodou.

Všeho toho a spousty dalších, dílčích, ale mnohdy i stejně „hodnotných“ štěstí si vážím a nikdy bych se bez nich nedostal tam, kde jsem teď, nedostal bych se sem. Změna začala přicházet už s blížícím se koncem střední. Díky platonické lásce a hlavně kvůli sobě samotnému jsem shodil 35 kg starostí a (nejen hrozících) problémů. To byl i začátek změny mého já.

O 4 roky později jsem se dostal na vysokou. Taky to nebylo jen tak a hned. Půl roku jsem za sebou táhnul téměř nepoužitelnou levou nohou v sádře po tom, co jsem si chtěl (asi) ověřit pružnost a pevnost jednoho stromoví, a přemýšlel, jestli bude „normální chození“ ještě vůbec normální jako předtím. Už taková zkušenost člověka donutí cenit si každého běžného dne víc, než kdy předtím.

S vysokou školou proměna mého já nejspíš vyvrcholila. Pomohla mi poodhalit, co mě opravdu zajímá, jaké jsou mé skutečné priority a hodnoty, v čem se cítím nejvíc „doma“ a co mě opravdu zajímá, baví, inspiruje, naplňuje.

Fotografování mě zajímalo už od objevu prvních vyvolaných negativů mého tatíka, bývalého profesionálního fotografa, dnes polygrafa. Od bezcenných a často nesmyslných fotek de facto všeho okolo jsem došel až ke „svým“ žánrům – dokumentu, reportáži, street photography (jak se mi v nich (ne)daří můžete zkontrolovat na mém webu nebo FB).

Cestování jsem někde ve svém nitru měl vždy. Postupně jsem si uvědomil, že víc než cokoliv jiného je právě poznávání cizích krajů to, co mě částečně uvnitř mění, co proměňuje můj pohled na okolní svět, přístup k lidem kolem mě, náhled na některé problémy a situace, se kterými se setkávám. Je pro mě možností, jak poznat desítky, stovky, tisíce jiných životů a odlišných příběhů, a třeba některé poznatky využít v tom svém.

Tak jako vy všichni, kteří právě tyto řádky čtete, i já mám sny. A vlastně teď ani tak nemyslím ty sny, se kterými se setkáváme v noci, ve spánku, ale naopak ty, které procházejí naší myslí kdykoliv během dne, zcela náhodně. „Co by, kdyby…“ – to je většinou ta věta, která nás do tohoto snění ponoří. A zatímco sny v noci jsou často absurdní, komické a především nereálné, tento „day dreaming“ naopak reálný být klidně může.  Mě tohle snění často přenášelo do jiných zemí, za jinými kulturami, novými zkušenostmi.

A tak jsem spojil obě výše zmíněné záliby a rozhodl se alespoň některé z těch snů zrealizovat. Po vlastní ose, na vlastní pěst. Svodobně. Nezávisle na čase, nezávisle na komkoliv, kdo by mi mou cestu diktoval či určoval. I proto vznikl tento blog.

Uvědomuji si, že i já jsem ke všemu, co mě k tomuto vedlo, dospěl díky mnoha inspiracím a vzorům, se kterými jsem měl možnost se setkat a diskutovat. A to je i moje motivace pokračovat, fotit, psát, poodhalovat životní příběhy těch, které na svých cestách potkám.

Pokud se mezi vámi najde alespoň jeden člověk, kterého mé vyprávění a postřehy donutí zaklapnout laptop a poznávat svět takový, jaký skutečně je, napište mi, prosím. Bude to ta nejlepší satisfakce za to všechno 🙂

Dobré světlo a hodně šťastných okamžiků na vašich cestách!

 Podpořte mě a tento blog!